Zastavení 5A

Korandův sbor

Zánik monarchie a vznik Československa s sebou nesl i oslabení prominentního postavení katolické církve a vzestup reformních společenství. Ten se v meziválečné Plzni projevil stavbou tří protestantských kostelů. Českobratrský evangelický východní sbor, pojmenovaný po prvním plzeňském husitském kazateli Václavu Korandovi († 1453), si pro stavbu svého stánku vybral tzv. Bujetovu realitu mezi Anglickým nábřežím a dnes již neexistující částí Prokopovy ulice. K realizaci projektu Bohumíra Kozáka nicméně nedošlo. Kvůli změnám v koncepci Anglického nábřeží město sboru nabídlo nedaleký pozemek, na němž se nacházely staré městské lázně a sál Řemeslnické besedy, ve kterém tehdy působilo Loutkové divadlo feriálních osad v čele s Josefem Skupou. Sbor na větší parcele mohl uskutečnit stavbu „evangelické osady“, která kromě bohoslužebného sálu sdružovala prostory pro výchovně-vzdělávací a společenskou činnost, faru i obytnou část.

Plány výsledného řešení připravil Jaroslav Fišer s přispěním faráře Karla Machotky. Sborovému domu, který tvoří poslední část uliční fronty nábřeží směrem k trojmostí, architekt vtiskl strohou puristickou fasádu. Budovu modlitebny, vystavěnou na kruhovém půdorysu a zastřešenou železobetonovou kupolí s proskleným vrchlíkem, skryl ve vnitrobloku. Prostému nezdobnému prostoru, pod nějž Fišer situoval kolumbárium, dominuje monumentální socha Krista, kopie originálu dánského sochaře Berthela Thorvaldsena. Celý areál, jenž se vyznačuje progresivním a zároveň kultivovaným funkcionalistickým pojetím, uzavírá směrem do Prokopovy ulice dvojice nájemních domů.

Nerealizovaný návrh budovy Korandova sboru od Jana Gillara (1928)

Sál kina Universita v Řemeslnické besedě, v němž působilo Loutkové divadlo…

Interiér modlitebny Korandova sboru (nedatováno)