Zastavení 4A

Regulace Radbuzy a hydroelektrárna Elektrických podniků města Plzně

V reakci na rozsáhlé povodně v roce 1890 město pověřilo profesora české techniky Karla Vosyku přípravou projektu regulace řeky Radbuzy. Úpravy říčního koryta započaly na konci 19. století v úseku podél Měšťanského pivovaru a dnešních Štruncových sadů. Hlavní součástí ambiciózního záměru byla nicméně stavba nábřežních zdí mezi mostem U Jána a trojicí železničních mostů, zasypání Mlýnské strouhy, vybudování dnešního Wilsonova mostu, nahrazení Královského jezu novým jezem a výstavba nové hydroelektrárny. Zatímco most vznikl v letech 1912–1913, k technicky náročnému provedení dalších prací došlo až v první polovině 20. let minulého století. 

Nový betonový jez s výškou 5,31 m a délkou více než 60 metrů byl vybudován roku 1921. Na něj navázal vtok s tunelem dlouhým 25 metrů, který odváděl vodu na turbínu elektrárny. Ta měla nahradit starou elektrárnu v Panském mlýně při zrušené Mlýnské strouze a posílit dodávky elektrické energie, která od roku 1899 poháněla vozy městské dráhy. Moderní zařízení se stalo součástí objektu, který obsáhl i administrativní zázemí Elektrických podniků města Plzně. Pětipodlažní budovu, jež budí spíše dojem „palácové“ stavby, nikoliv technického objektu, navrhl v roce 1920 Hanuš Zápal, architekt městského stavebního úřadu. Počáteční fáze výstavby byla dokončena v roce 1921, provizorní přízemní budova byla však hned následující rok o poschodí navýšena. Výslednou reprezentativní podobu stavba získala v roce 1926. Přestože původní Francisovu turbínu nahradila během let turbína Kaplanova, vodní elektrárna i v současnosti vyrábí elektřinu a dodává ji do rozvodné sítě.

Staré řečiště Radbuzy před provedením regulace (1921)

Postup regulačních prací na Radbuze, vpravo původně přízemní budova…

Strojovna hydroelektrárny Elektrických podniků města Plzně (1927)