Zastavení 4B

Oběti hladové bouře

V závěru 1. světové války, 20. června 1918, bylo před domem Jaroše a Michálka zastřeleno pět dětí ve věku od deseti do čtrnácti let. Neštěstí zapříčinila spontánní „hladová bouře“ vyvolaná nedostatkem chleba. K hladovým bouřím tehdy došlo na více místech Rakouska-Uherska, žádná však neměla tak tragické následky. Dav protestujících se shromáždil v blízkém okolí místního pekařství na rohu Koterovské a Rubešovy ulice. Proti demonstrujícím, převážně ženám a dětem, zasáhl vojenský oddíl maďarských vojáků pod vedením Plzeňana německé národnosti Oskara Wirfla, který dal povel k palbě.

Bezprostředně poté se v Koterovské ulici sběhl rozvášněný dav, z něhož se část petrohradských dělníků vydala na Jiráskovo náměstí ke klášteru dominikánů a kostelu sv. Panny Marie Růžencové. Rozšířila se totiž fáma, že střelbu mají na svědomí mimo jiné i „flanďáci“, jak se na Petrohradě běžně říkalo církevnímu kléru a místním řeholníkům. Údajně přitom padlo i několik střelných ran do oken kláštera, situaci se však podařilo uklidnit. Zastřelené děti dnes připomíná pamětní deska na domě a místa na chodníku, kde děti padly, označují kruhové desky.

Kamenná deska na místě, kde padlo jedno z dětí

Sběh lidí po zastřelení dětí v Koterovské ulici

Pohřeb obětí hladové bouře - průvod procházející Koterovskou ulicí