Zastavení 2B / 2024

Rodinný dům Jana a Zdeňky Folprechtových a Luisy Peldové
Na exponované nárožní parcele v křížení ulic Masarykova a V Malé Doubravce vznikl v roce 1932 velkorysý modernistický dům pro rodinu lékaře Jana Folprechta. Ve srovnání s přísnými liniemi nedaleké vily stavitele Tomáška charakterizuje dům Folprechtových „měkčí“ poloha emocionálního funkcionalismu – směru, který architektuře přiznával i umělecký rozměr. Dvoupodlažní budovu, která zahrnovala také Folprechtovu ordinaci, architekt B. Pisch rozvrhl na členitém půdorysu a vtiskl jí citlivě modelované hmoty i plastické prvky fasád.

Soukromý a pracovní provoz architekt v přízemí domu důsledně oddělil a obě části opatřil samostatnými vchody. V menší z nich se nacházela ordinace s čekárnou, pokoj domovníka a garáž. Centrem obytné části, do níž se vstupovalo z Masarykovy ulice, se stala schodišťová hala, kterou v noblesní dispozici doplňoval salon a jídelna, vybavená malým nákladním výtahem vedoucím do kuchyně v suterénu. Tam Pisch situoval i místnosti pro služebnictvo a technické zázemí. Do prvního patra architekt kromě ložnice rodičů a dětského pokoje soustředil i pokoje pro prarodiče a hostinskou místnost. Na plochou střechu umístil zimní zahradu s pergolami. Janu Folprechtovi nebylo přáno v domě žít dlouho; zemřel již rok po dokončení stavby. Samotný dům utrpěl značné škody při bombardování v dubnu 1945. Koncem 40. let byli do domu nastěhováni nájemníci. V roce 1970 se vila rozdělila na dva byty.

Soubor družstevních obytných domů na Rokycanské třídě
Z několika družstev, která působila v meziválečné době na území Doubravky, Letné a Lobez, svojí činorodostí dlouhodobě vynikalo Stavební a bytové družstvo pro stavbu rodinných a dělnických domů v Plzni-Doubravce. Jedním z jeho počinů se stal komplex tří nájemních domů při křížení Rokycanské a Masarykovy třídy. Dominovala mu vyšší nárožní budova s restaurací, formankou a jevištěm, k níž se na Rokycanské třídě připojily dva menší obytné domy. K restauraci náležel i zahradní pavilon s besídkou, kuželníkem a výčepem. Velkorysé okenní otvory pavilonu do Masarykovy ulice byly při jeho adaptaci na prodejnu v roce 1935 zazděny. 

Architektura souboru, jehož stavbu provedl stavitel Karel Tomášek zřejmě podle návrhu spolupracovníka družstva Václava Fialy, se vyznačovala střídmým modernistickým tvaroslovím. Hladký plášť domů členily plastické geometrické prvky: mělké rizality a arkýře, korunní římsy či parapetní římsy oken a okenní šambrány. Soudobý „věžovitý“ charakter ploše zastřešené nárožní partie podtrhla nízká atika a svislý nápis RESTAURACE ve volné části fasády (bohužel dlouhodobě zakrytý velkoplošným reklamním bannerem). Celkem 33 jednopokojových bytů se samostatnou kuchyní disponovalo vlastními toaletami, koupelny však většina obyvatel domů musela sdílet.