Zastavení 7: Šafránkův pavilon – moderní komplex v zahradě

U budovy Šafránkova pavilonu si symbolicky připomeneme proměny, které zaznamenala lékařská fakulta během přelomového období osmdesátých a devadesátých let 20. století. Z plzeňských vysokých škol zareagovali jako první studenti lékařské fakulty. 20. listopadu ustavili stávkový výbor v čele s Marcelem Hájkem a vydali prohlášení o 12 požadavcích včetně požadavku na svobodné volby a přehodnocení vedoucí úlohy KSČ ve společnosti. I v dalších dnech se studenti a personál lékařské fakulty výrazně podíleli na aktivitách vedoucích k předání moci zpět občanům. Do čela fakulty následně přišli osvědčení odborníci a akademický senát se stal demokratickým a svobodným fórem. Bylo proto symbolické, že v roce 1990 získává lékařská fakulta objekt bývalé krajské politické školy, který je přejmenován na Šafránkův pavilon po jednom z prvních děkanů fakulty. Pro fakultu jako celek znamenalo období devadesátých let hektickou proměnu, která se vyznačovala obnovením kontaktů se zahraničím, otevřené spolupráci s dalšími institucemi a hledání nových cest budoucího fungování. Do školních lavic zasedli zahraniční studenti, rozjela se celá řada vědeckých programů, které fakultu postupně vynesly k jedné z nejprestižnějších škol v České republice. A v tomto období kvasu se opět na stůl dostala otázka nového kampusu, o kterém se mluvilo už od vzniku fakulty.

Šafránkův pavilon vznikl v 60. letech 20. století na velké zahradě vily Karla a Boženy Svobodových v severní části lochotínské vilové čtvrti. Vila je reprezentantem moderní architektury a takzvaného emotivního funkcionalismu. Bohužel byli manželé Svobodovi v roce 1952 násilně vystěhováni. Nový majitel zde provedl několik ne úplně povedených adaptací. V sedmdesátých letech vznikla na zahradě vily rozlehlá novostavba, před kterou právě stojíte. Sloužila tehdejší Krajské politické škole. Lékařská fakulta získala budovu do užívání po Sametové revoluci a dnes její prostory slouží mimo jiné jako kolej pro její studenty. Jedna z prvních kolejí Lékařské fakulty se však nacházela v Kollárově ulici, kde sídlilo kino Oko. V objektu byla také menza pro všechny plzeňské vysokoškoláky.

prof. PhDr. Jaroslav Šafránek (* 23. 5. 1890 Plzeň – † 22. 8. 1957 Praha)
Jaroslav Šafránek, rodák z Plzně, byl mimořádně nadaný fyzik, pedagog a vynálezce, který se zásadně podílel na rozvoji fyziky v lékařství i na budování vysokého školství v Plzni. Po studiích fyziky a matematiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se věnoval výzkumu v oblasti elektrotechniky, akustiky a později i televizního přenosu. V roce 1935 předvedl v Praze první československou televizní aparaturu a uskutečnil vůbec první veřejné televizní vysílání v ČSR.

Během své kariéry si přihlásil 14 patentů, publikoval desítky odborných prací a překládal z němčiny i francouzštiny. Po druhé světové válce se vrátil do rodné Plzně, kde sehrál klíčovou roli nejen při založení Lékařské fakulty (1945), jejímž byl zároveň prvním děkanem, ale i Pedagogické fakulty (1948) a Vysoké školy strojní a elektrotechnické (1949).  Byl široce respektován pro svou moudrost, rozvážnost a široké vzdělání, a to nejen mezi odborníky a kolegy, ale také mezi studenty a veřejností.

Zdroj: Fotobanka UK