Zastavení 1
Petrohrad
Napojení Plzně na železniční síť v roce 1862 přineslo výrazný impulz k rozvoji města. V návaznosti na nové dopravní možnosti vznikla řada průmyslových podniků v těsné blízkosti středu města a nového nádraží, zbudovaného na dosud spíše stagnujícím Pražském Předměstí. Jižně od železniční trati se utvořil zárodek dnešního Petrohradu. Jeho území dále přibližně vymezují od východu bývalé železniční dílny, na západě Slovanská třída, resp. areál někdejší papírny, a na východě Táborská ulice.
Centrem Petrohradu se stalo Mikulášské náměstí, v průběhu let doplněné reprezentativními školními budovami a parkově upravené. Zástavbu čtvrti tvoří pravidelná šachovnice městských bloků s poměrně úzkými ulicemi. Rychle postupující výstavba obytných budov nestačila uspokojovat rostoucí poptávku, ačkoliv nájemní domy nabízely spíše průměrnou kvalitu bydlení. Byty byly přelidněné a prostředí zhoršoval také kouř z lokomotiv a továren. Zároveň zde vznikaly také obchody, řemeslné dílny a hustá síť hostinců. Jeden z nich, hostinec U Města Petrohradu na nároží Slovanské a Sladkovského ulice, dokonce dal nové čtvrti jméno.
Na konci 40. let 20. století se začal připravovat nový územní plán s cílem vybudovat z Plzně metropoli odpovídající představám modernistů. Činžovní zástavbu z 19. století měly nahradit solitérní deskové domy obklopené zelení, k tomu však především z finančních důvodů nedošlo. Stigma „šedé dělnické čtvrti“ se s Petrohradem neslo i listopadové po revoluci a teprve v posledních letech začínají lidé oceňovat jeho nezaměnitelný charakter, který lze přirovnat např. k pražskému Žižkovu či Holešovicím.