Zastavení 3A

Jižní fronta Americké třídy mezi řekou a nádražím

Východní část Americké třídy se začala utvářet po dokončení dnešního Wilsonova mostu roku 1913. Intenzivní stavební aktivita se však na pravém břehu Radbuzy rozvinula až po dokončení regulace Radbuzy ve 20. letech minulého století. V případě Americké třídy se soustředila do jižní fronty ulice. Dva bloky s krátkým ramenem Pařížské ulice zformovala mezi druhou polovinou 20. let a počátkem 40. let řada modernistických činžovních domů s obchody a dalšími provozovnami v parteru. Vzhledem k výraznému výškovému rozdílu mezi dvory na původním terénu a náspem ulice v úrovni mostovky Wilsonova mostu disponují budovy zpravidla dvěma suterény. Zatímco v prvním bloku v blízkosti řeky jsou domy zakončeny tradičními šikmými střechami, v druhém bloku směrem k nádraží již soudobý charakter budov potvrzuje progresivní ploché zastřešení.

Výstavbu v těchto místech iniciovali jak plzeňští podnikatelé, tak i stavitelské firmy. Například dům č. o. 56 s keramickým obkladem na fasádě nechal vystavět majitel velkoobchodu s koloniálním zbožím a kávou Rudolf Štěpán s chotí Marií. Realizaci budovy svěřili v roce 1934 plzeňskému staviteli Antonínu Špalkovi, autorem projektu však patrně je významný plzeňský architekt Hanuš Zápal. Sousední dům č. o. 58 z let 1940–1941 vybudoval stavitel Karel Tomášek podle projektu Františka Měsíčka pro Karlu Dvořákovou a Marii Kořánovou, majitelky podniku Suknaspol. Právě nápis se jménem firmy, vyvedený v jednoduchých kovových literách na pozadí z opaxitového skla, doplňoval elegantní moderní průčelí (výraznou prostorovou typografií ostatně vynikal i dům Štěpánových).  Další budovy vytříbených forem v této části Americké vznikly podle projektů Bohumila Chvojky (č. o. 64), Antonína a zřejmě i Josefa Špalka ml. (č. o. 70) nebo stavitelského dua Jaroslav Kostka – Karel Mastný (č. o. 66–68 a 72).

Obchodní a činžovní dům firmy Suknaspol (patrně 1943)

Návrh velkoplošné reklamy na štítovou zeď domu firmy Suknaspol (první…